Jak na pobyt v ČR

Už dlouho plánuji popsat naší zkušenost pro změnu s českými úřady, pro srovnání :-) Navíc, podle reakcí typu „už má Anbu český občanství?“ (asi měsíc po našm příletu) je jasné, že normální člověk vůbec neví, zač je toho loket:-)))

Pokud by o pobyt žádal Ind, který není ve vztahu s Češkou, patřil by do kolonky „cizinec třetí země“, čímž se nemyslí země třetího světa (tam si nesmíte dovolit Indii před Indem zařadit, to Vás pošle někam), ale dle EU jsou to cizinci z jiné země než členského státu EU. Tak tím, že Anbu je můj manžel (ale stačilo by i druh – dnes to má být správně jedno), je rodinný příslušník občana EU a vše je mnohem „jednodušší“. I tak to byl docela nářez.

Získání víza jsem již popisovala, pozvali si nás v Dillí na krátký pohovor, každého zvlášť, kde se nás ptali na otázky – datum narození manžela/manželky, výše příjmu, co plánujeme dělat v ČR atd. To bylo celkem jednoduché.

Do Prahy jsme přijeli 13.11.2012 - asi 3. den na to jsme už byli na cizinecké policii, oddělení cizinců – občané EU a jejich rodinní příslušníci a podali si žádost o „Přechodný pobyt“. To je maximum, co zatím můžeme, dává se na 5 let, pak se prodlužuje. (Po 5 letech nepřetržitého pobytu lze žádat o pobyt trvalý. U manžela/manželky je zde zvýhodnění – už po dvou letech pobytu a zároveň minimálně rok po svatbě si může podat žádost o trvalý pobyt. To má pak člověk stejná práva jako občan ČR, kromě toho, že nemůže k volbám, to je jediný rozdíl. Pak je až další level občanství ČR, ale to až po 5letech trvalého pobytu a dělá se zkouška z čj.)

Protože si žádost podával jako můj manžel, chtěli doložit český oddací list, než prý budou mít všechny dokumenty, nezačnou řízení. Nestačil jim originál indického oddacího listu s apostillou a úředním překladem.

Zároveň tedy hned druhý den po příjezdu do ČR jsme začali pracovat na úředním překladě superověřeného oddacího listu, který zněl velmi vtipně. Pak jsme žádali o zapsání do zvláštní matriky v Brně a ti pak vydají český oddací list, má jim to trvat maximálně měsíc. I to se nám zdálo hodně. Přiložili jsme k tomu žádost o přednostní vyřízení s tím, že jsem těhotná a manžel to potřebuje, aby dostal pobyt a aby mohl začít pracovat. Účinek byl asi takový, že to trvalo měsíce dva. Omluvou je, že to bylo v době vánočních svátků a museli si vybírat dovolené. No dobře.

(Možná se nabízí otázka, zda by nebylo jednodušší se vzít v ČR. Odpověď zní - Nebylo. Je to zkušenost některých mých známých. Musíte mít mimo jiné spoustu drahých dokumentů, které je i v ČR těžko zařídit, soudního tlumočníka atd. Nejhorší z toho však je, že Anbu by musel mít speciální dokumenty z Indie, jakože třeba nemá v pět dalších manželek atakdále, který by si v Indii nezařídil ani za 100 let podplácení indických úřadů (viz můj starší blog) (například jsem od někoho slyšela, že na úřadě v Indii tvrdili, že nemůžou vydat potvrzení na to, že někdo není ženatý, protože nelze dát potvrzení na něco, co není, naopak Vám klidně dají potvrzení, že máte manželky tři, to není problém). Pokud by ty dokumenty přece jen nakonec dostal, pak by ještě samozřejmě museli mít různá razítka, apostillu a soudní překlad. Takže naše cesta byla ta nejjednoušší!)

Někdy během prvních dnů v lednu jsme tedy již s českým oddacím listem naklusali opět na oddělní cizinců. Také jsme jim na jejich žádost přinesli fotky, které dokazují, že jsme se znali před svatbou, také fotky, kde jsem já s indickou rodinou, e-mailovou komunikaci před svatbou a výpis ze skypu (jsou tam zaevidované až 12ti hodinové video-hovory, které jsme spolu denně vedli, když já byla v ČR a on v Indii...). Zeptali se nás, zda u nás již byla pobytová kontrola. Ne. Tak to musíte počkat, do té doby se to nehne. Musí Vás zastihnout oba doma a musíte prokázat, že spolu bydlíte. Když Vás doma nezastihne, budete mít negativní zápis. Když Vás nezastihne třikrát, tak je to problém, toho se raději vyvarujte. Pak se ale paní podívala do systému – ale jo, už u Vás byli 5.ledna – nikdo doma, ptali se souseda, nikdo Vás nezná, výsledek je negativní. No, tak kde jste byli?...To jsme už ani nevěděli, pořád někde, jezdili jsme představovat Anba různým příbuzným :-D

Samozřejmě nemohou oznámit, kdy přijdou, od toho je to kontrola namátková...To máme být furt oba doma? Anbu už mě nechtěl ani pustit do školy studovat tamilštinu.

Obešli jsme všechny sousedy a představili jsme se jim. Nějací neznali ani mě...vždyť víte, jak to dnes chodí...a všichni se stále stěhují.

Do toho Anbu jel na 5týdnů pracovně do Indie. Nahlásili jsme to na úřadě, ať za námi nechodí. - To ale musíme pozastavit na tu dobu celé řízení, pokud žadatel je mimo ČR, celá věc bude stát.

Po jeho návratu v únoru nám na naše dotazy „kdy už dostane ten pobyt“ řekli, že musíme dostat termín na pohovor a pak asi měsíc, ale maximálně dva po pohovoru bude rozhodnuto, zda pobyt dostane. Nyní se dávají termíny na pohovor na půlku června!!! Ale kdy dostaneme my, to neví. Nic pro to udělat nemůže. Nejdřív musí být ta kontrola pobytu, ale kdy přijdou, to netuší, zadává se to městské policii a tak, oni chodí různě a mají toho spoustu. Tak už jsem se začala smiřovat, že bude mít Anbu pobyt asi tak nějak do září.

Tak jsme se snažili tedy být více doma, ale moc to nešlo. Stále nic... Nakonec nás zastihli dvě kontroly po strašně dlouhé době, až v dubnu!!! Jednou jsme byli doma oba – a to byl nějaký státní svátek, naštěstí jsme nikam na návštěvu atd. nevyrazili – pán v civilu, nemluvil anglicky (a dělá pobytové kontroly cizinců?) a chtěl ukázat, kde má Anbu holení a nějaké další osobní věci. Podruhé jsem byla zrovna ve škole a Anbu to nějak obstál.

Další věc je práce. Prý Anbu může pracovat, až dostane pobyt. Zatím je účastník řízení. Když mu vypršelo vízum normální, prodlužovali mu takové speciální vízum pro účastníky řízení, na které ale nesmí pracovat ani vycestovat, ani do zemí EU, nikam. Maximálně může odjet do Indie a už se nevrátit. Takto to bylo řečeno. Takže já jsem těhotná a on nemůže pracovat – z čeho tedy máme žít? - No, to jste s tím přeci mohli počítat a něco si našetřit. Nebo může pracovat brigádně. - Co to znamená? - na to už nám odpověď nedala, prý neví, ale někteří tak pracují.

Vyrazili jsme tedy na Úřad práce. Tam si s námi také nevěděli rady. Pro jistotu si ho tam hned zaregistrovali, i když tedy žádné výhody s toho neplynou. Ale prý by mohl dostat zdarma kurz čj! Super, aspoň něco:-) Šla to zjistit k šéfovi – ne, nejde to, dokud je účastník řízení, tak ne, až dostane pobyt. No ale stejně nás objednali za měsíc na další schůzku, třeba budou vědět víc. Prý nic jako brigáda právně neexistuje, tak to teda neví, co tím paní z cizineckého myslela.

Tak jsme šli do neziskovky na pomoc cizincům, zjistit, jak to vlastně s tou brigádou je. Konečně někdo, kdo něco ví! Krása! Ne, pracovat nemůže nijak, dokud nebude mít pobyt. Zdá se, že nás pracovnice cizinecké policie vlastně naváděla k práci na černo, tak asi myslela tu „brigádu“ - fíha, tak to by nás nenapadlo:-))) Dále řekla, ať jen tak nečekáme – dala nám vzor dopisu o urychlení řízení a adresu kam to poslat. Někteří prý už takhle čekají rok a půl. Naprosto běžně. Oficiálně jsem našla na internetu, že to má trvat 3-4 měsíce (zde). Panika.

Nezávisle na to, jsem rozhodila sítě mezi svými známými a blízkými. Našli se celkem dva lidi, co v tom dělají - nebo nějak, že mají kontakt. Z jednoho zdroje jsme se dozvěděli toto – ČR má zájem co nejvíce lidí odmítnout. Takže si bere sebemenší podnět k tomu, to prodlužovat a doufat, že se třeba rozejdeme, nebo tak. Také zkoumat, jestli nejsme teroristi nebo zda to není dohodnutá svatba za peníze – právě kvůli získání pobytu. Že máme poslat dopisy mých rodičů s tím, že Anba znají, společné fotky, že se za něj zaručují atakdále. Že rodiče mají starost o moje zdraví atd. A připojit fotky, kde je naše rodina spolu s Anbem. Aby bylo jasné, že nejsme dva solitéři, ale máme podporu celé rodiny. Tak jsem sesmolila srdceryvný dopis jménem mé maminky, že má starost o psychiku své těhotné dcery a tak dále. Něco zase naopak přátelského jsem napsala od tatínka – jak Anba zná a jak je spolehlivý a pracovitý. Přiložili jsme společné fotky. Máma taky fotky, kde se setkává s Anbovou rodinou v Indii! A odeslali. No, těžko říci, zda to mělo nějaký vliv.

Z jiného zdroje jsme dostali důvěrnou informaci, že to s námi vypadá dobře, nic zvláštního na nás nemají a brzy by to mělo pokročit do další fáze. Ať jsme klidní, že vlastně období zkoušky je do toho pohovoru, kdy nás různě proklepávají a zkouší, čtou naše emaily, facebook, smsky a tak dále (pomoc!:-)), že ten pohovor je pak už vlastně závěrem tohoto celého období a že nevidí důvod, proč bychom to neměli dostat. A že pobytová kontrola by „mohla“ přijít v tomto týdnu – hm, opravdu, než se k nám dostala tato informace, tak už to bylo den poté, co u nás ten pán na kontrolu byl :-))) Alespoň nemůžeme říci, že jsme měli nějakou výhodu.

Někdy v květnu nám přišel termín pohovoru – na 16.7. v 8.00 – no, nezdá se mi, že by to bylo nějak urychlené :-D Ale alespoň bylo jasné, že to už nebude problém s porodem.

Pak se vesele rodilo – viz minulý blog :-) Žofie se narodila 29.5.

Před pohovorem jsme si po večerech trénovali otázky a správné odpovědi :-) Od kamarádky, co se dostala do podobné situace jsem dostala seznam možných otázek. Tip na rodinnou hru: Zkuste si nezávisle na sobě odpovědět se svým partnerem na následující otázky nebo je vyzkoušejte na svých rodičích – jestli třeba taky nejsou jenom fingovaní manželé, co se vzali za peníze!

(bohužel je to bez diakritiky, nechce se mi to přepisovat, tak se omlouvám)

Otázky:
- kdy, kde a jak jste se seznámili - popiste podrobne - zejmena tady se ptaji na sebemensi podrobnosti - napr. kdo koho oslovil, kdo navrhl prvni schuzku, kde jste sedeli (podnik), co jste kdo jedli a pili...

- od kdy jste jiz meli spolu vztah, kdy se to stalo vazne

- kde vas partner bydlel v dobe seznameni (adresa, zastavka), s kym, co to bylo za misto, byt.. byli jste tam nekdy u nej/ni? pokud ano, jak to tam vypadalo?

- od kdy spolu zijete - kdo prvni nabidnul spolubydleni?

- jak se kdo podili na spolecnem chodu domacnosti - kdo dela jake domaci prace, kdo se stara o ucty - kdo provadi platby a kdo je skutecne plati

- popiste vas byt - jednotlive mistnosti, co je v nich (pravdep. si vyberou 1 mistnost a tu budou chtit rozebrat podrobne) - dale se zeptaji na nejaky detail z domacnosti - napr. jakou barvu ma nyni vase povleceni, kde doma schovavate leky - na jakoukoliv drobnost

- co jste naposledy kupovali vetsiho do spolecne domacnosti? kde, proc, co to je... nebo co planujete koupit, zaridit..

- jaky je zdravotni stav vaseho partnera, bere nejake leky - jake pravidelne?

- nosi vas partner nejake sperky a pokud ano tak jake?

- co jste delali dneska rano predtim, nez jste sem dorazili? tj. prijeli jste spolecne? jakym zpusobem jste kdo prijel? snidali jste? a co? apod.

- popiste co nejpresneji, co jste delali ten a ten den... vetsinou vyberou nejdele tyden zpatky - vcera, predevcirem, o vikendu, v nedeli... vypravis co jste presne delali od rana (cas vstavani) do vecera (cas ulozeni se do postele), co a kdy jste behem dne jedli, zda jste byli spolu, aktivity...

- kolikrat jste si vcera vzajemne zatelefonovali (zda vubec)? kdo volal komu, odkud - co u toho delal, kolikrat, co chtel...

- jake ma vas partner zajmy, co ma rad za jidla

- jake mate spolecne zajmy a zaliby, co radi delate spolu

- mate nejake spolecne pratele - jmenovat + co spolu delate

- znate partnerovu rodinu - jmenovat (rodice,sourozence, nejake nej kamarady), videli jste se - kdy a jak..,jaky mate vzajemny vztah, jakym jazykem spolu hovorite

- jaky jazyk vaseho partnera je jeho/jeji matersky?

- jakym jazykem spolu hovorite?

- jake vzdelani ma vas partner - skola, obor, kde vystudoval, zda a kdy dokoncil

- jakou v soucasne dobe vykonava praci - firma, kde sidli, byl/a jste jiz za  partnerem na jeho pracovisti (jake to tam je)?

- jake kamarady ma vas partner v soucasne dobe? jmenovat, Cesi nebo cizinci?

- mate nejake spolecne kamarady - jmenovat

- co na vas vztah rikaji vasi rodice, rodiny

- kde jste travili posledni dovolenou, jakou dalsi mate v planu

- kde a kdy jste spolu byli na cestach, vyletech

- vase plany do budoucna (svatba, deti, kde hodlate zit - v jake zemi, budouci plany profesni, podnikani..,)

- co mate na svem partnerovi nejradsi? proc ho/ji mate rad/a? co si myslite, ze ma on na vas nejradsi,pro vas ma rad/a?

- co na partnerovi naopak nemate rad/a - co to je, proc.. a co on nema naopak rad na vas?

- duvody nejcastejsich  konfliktu mezi vami, jak resite

- kdo koho pozadal o ruku, jak, kdo chystal svatbu, kdo platil, kdo na ní byl, co jste meli na sobe atd.atd.

- taky se asi budou silene ptat na Zofku - planovana / neplanovana, kde pocata, kde porozena, kdo vybiral jmeno, co na to rodina atd.

- zrejme tez pujdou po budoucnosti - kde hodlate zit, jak vychovavat Zofku, zda a kdy planujete s ni navstivit indickou stranu

- proč jste si vybral/a zrovna tuto osobu k navázání konktaktu - vztahu? čím vás prvotně zaujal/a? proč zrovna on/a?

- ptaji se jakeho je partner nabozenstvi a jakeho ty, zda praktikuje a jak, jestli se vzajemne tolerujete ci mate konflikty, zda te nuti partner ke konvertovani na jeho viru ci by si to aspon pral, co deti apod.

Dopředu jsme si také zjišťovali délku pohovoru – to se prý nikdy neví, ale průměrně tak 4-6 hodin celkem.

Také jsem se ptala pana úředníka– a co s Žofinkou? Prý jestli ji jako manžel nemůže chvilku pohlídat, ne. - Ano, ale když kojím, tak ne asi 6 hodin. Prý to tak dlouho nebude, já tam bez tlumočení budu kratší dobu, tak 1-2hodiny a brát dovnitř mi jí nedoporučuje, kdybych totiž z nějakého důvodu musela odejít z místnosti, musela by se celá věc přerušit a rozhovor udělat znova v dalším termínu...

Raději jsme si domluvili soudní překladatelku. Sice jsme se dozvěděli, že pokud dokážeme, že nemáme prostředky, můžeme si přivézt vlastně kohokoliv s nějakým dokladem, že umí daný jazyk. Jenže, pak nám bylo řečeno, že oni toho člověka také bez většího důvodu nemusí přijmout atd. A musíme prokázat, že s námi není v jakémkoliv spřízněném vztahu. Když by to tedy nevyšlo, tak pak zase čekat na další termín pohovoru, ani náhodou...

Takže...17.7. jsme s šestitýdenní Žofinkou naklusali v 8.00 na pohovor. Nejdřív šel Anbu a překladatelka, byli tam asi 2,5 hodiny. Já byla s Žofkou v čekárně mezi ostatními lidmi, co přišli ten den na úřad a snažila jsem se non-stop kojit, aby to pak vydržela. Jenže ona usnula a spala.

Pak Anbu doma říkal, že všechno zvládl bezchybně a super, úřednici, překladatelku i zapisovatelku si obmotal kolem prstu. Když jim po indicku líčil romantické podrobnosti našeho seznámení, prý všechny dojetím slzely. Na popis bytu jim nakreslil podrobný plánek. A řekl jim česky pár vět, mimo jiné jeho oblíbené „moje učitelka je teroristka“. Na závěr jim pověděl, že klidně může ještě chrlit podrobnosti o našem vztahu dalších 5 dní, ale že na to asi oni nebudou mít čas.

Pak jsem šla já. Celkem fajn, jen jsem byla bez Žofinky celá nervózní a vůbec tak ještě krátce po šestinedělí jsem byla trochu mimo realitu. Trochu mě zmátli po sérii otázek na manžela otázkou – má váš manžel děti? Odpověděla jsem, že ne :-D Po půl hodině přišla paní od vedle a mateřskovychovatelským tónem mi řekla – Nemá to Vaše miminko takhle náhodou hlad? Já, že asi ano...A přinesla mi řvoucí Žofinku. Ach jo:-) Další půlhodinu pohovoru jsem ji tedy kojila a dále odpovídala na dotazy. Když jsem popisovala byt, zapomněla jsem na spoustu věcí. Ale ženský se dívali do odpovědí Anba a občas mi napovídaly. Zrovna tak jsem absolutně netušila, co jsme dělali v sobotu. Ale nakonec myslím vše dopadlo celkem dobře a máme z toho povedené historky. Z nějakého důvodu nám paní tlumočnice není schopná zaslat fakturu, abychom ji mohli zaplatit. Už jsme jí napsali několi mailů a SMS. Prý na to nemá čas. Asi podvědomě ty peníze nechce :-)

Za měsíc Anbu dostal pobytovou kartu, za další měsíc rodné číslo a hurá do práce! Nebo spíše do podnikání, jak jsme se nakonec rozhodli :-)

Takže shrnutí: Bylo to namáhavé:-) Chápu, že nás chtějí proklepnout, protože se zaplacené svatby množí. To je OK. Ale bylo to až moc zdlouhavé! To mi přijde nefér. My jsme nakonec měli opravdu dost peněz našetřených a i nějaká ta „brigáda“ se našla, krom toho moc neutratíme...

Prý, pokud by někoho odmítli, mohou si dávat další odvolání a nakonec to většinou dostanou i ty nepravé páry – pokud jednají chytře :-))) Tak nevím no...

Díky tomu, že jim to trvalo tak dlouho, tak jsem na Žofinku nedostala porodné – protože musí mít pobyt v ČR manžel minimálně rok a žádat se může jen do prvních narozenin dítěte. Už jsem psala ombudsmanovi, že je to pěkně nefér, že to není naše chyba, tak uvidíme, jestli a co odpoví. Zatím nic.

A opět perlička na závěr – jak se Anbu přihlásil na ten úřad práce, tak se nedostavil na další schůzku, protože jsem právě rodila (spíš byla zrovna ta předporodní hysterie s paratyfem, viz minulý blog). Takže mu pak přišel dopis, že pro maření součinnosti s úřadem byl odsud vyhozen a nesmí se tam přihlásit během následujících 6ti měsíců. Takže, když dostal pobyt a mohl by konečně dostat ten kurz čj nebo nějakou podporu, tak tohle :-D No, nic, alespoň nás opravdu nemůže nikdo nařknout, že vysáváme státní peníze:-)))

Tak konec stěžování, příště už budu opravdu psát pozitivně, jak už delší dobu slibuji, o naší indicko-české výchově miminka :-)

EDIT: Spustili jsme crowdfunding, vyberte si odměnu a uvidíme se třeba u nás Mezi Jeleny:-) Díky!!!

Pomozte nám a získejte svou odměnu !!!

Máme jen 44 dní na sesbírání 300.000,- na zprovoznění Mezi Jeleny. Můžete nám přispět a získáte tím svou odměnu - Pobyt u nás na víkend, na déle, s programem i bez programu, případně indické koření, ghí, šály, kokosové vody.... vyberte si!!!

Šiřte prosím mezi svými přáteli.

DĚKUJEME:-)