středa 31. října 2012

Jak na svatbu v Indii....a jiné byrokratické story


Provdat se v Indii je jednoduché. Navlíknou Vám na krk tálí a je to, úřady neúřady. Chudší obyvatelé, převážně na vesnicích to tak praktikují, na úřady se vykašlou. Často nemají ani průkaz totožnosti nebo rodný list. Skupinový tlak na vesnici jen tak někoho nenechá opustit svého partnera a když, tak mu to dá sežrat. Když už se to stane, stejně se většinou nerozvedou, jen nežijí spolu. Maximálně dá manželka svolení k další svatbě partnera - přitom mluvím o hinduistech, ne o muslimech.

Občas si muž vezme mladší sestru první manželky a žijí spolu všichni tři. Prý...raději to nebudu rozebírat, zase tolik o tom nevím....jedině vím o naší sousedce v Čennaji, která byla druhou ženou svého manžela. Brali se z lásky, on už jednu manželku měl, která s tím souhlasila, tak do toho šli. Každá manželka bydlí jinde se svýma dětma a on bydlí půl týdne tam a půl týdne tady. Musí uživit obě rodiny. Indové to většinou komentují, že ve výsledku je dost chudák, že ho mučí manželky dvě, že jim teda bohatě stačí jedna. Indky zase, že ty ženské to tak špatné nemají, půl týdne mají klid :-) Tak to je jediný případ, co osobně znám.

Zpátky k naší třetí svatbě, tentokrát na úřadě. Byli jsme vyzbrojeni fotkami z obou svateb a potvrzením z ústavu Perijára, vlastně takovým neoficiálním oddacím listem. Šli jsme nejprve do úřadu v našem bydlišti. Tam nám řekli, ať jdeme v městské části, kde je ten úřad Perijára. Tam nám řekli, ať jdeme v místě našeho bydliště. Vždy cesta přes půl Čennaje, já s těhotenskými nevolnostmi, autem, s malou Banu na klíně. Jednou nám po cestě došel benzín - to bylo dobrodrůžo samo o sobě. Už vím, proč se všude válí hromady petlahví, občas se hodí na nabrání benzínu...
Nakonec v úřadě v místě ústavu Perijára se uvolili, že nám oddací list vystaví, ale když budeme mít další dokument od Perijárovců. Takže jsme si tam udělali výlet znovu, dokument jsme obstarali. Pak se ale ukázalo, že to jen zkoušeli další fintu, jak se nás zbavit. Nevěděli totiž co s námi...samozřejmě nás neoddali.

Formálně potřebujete pro svatbu v Indii dokument zvaný „Vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“ a to ne více než půlrok starý. Ten jsem neměla. Můžete si o něj zažádat osobně z Dillí a dostanete ho tak za půl roku...V ČR si ho můžete oběhat asi skrz 5 úřadů a to tak za dva měsíce. Případně to může někdo zplnomocněný udělat za Vás. Pro původně plánovanou únorovou svatbu jsem tím chtěla zaúkolovat tátu. Ale nyní na to nebyl čas. Chtěla jsem se těhotná dostat do ČR co nejdříve, protože dengue a jiné nemoci útočily ze všech stran a čeští příbuzní vyšilovali ať sednu na letadlo a přiletím nejbližším letem. Mě začaly těhotenské příznaky, které se projevovaly především tím, že mi nechutnalo indické jídlo, smrděly indický smrady, nezvládala jsem hopsání v rikše i v autě po indických ulicích, stýskalo se mi po české kuchyni a měla jsem panickou hrůzu z každého komára :-D Náš známý dostal malárii, což to ještě umocnilo. No, zní to všechno asi dost hrozivě.... Ale mimo to jsme se měli moc dobře a těšili se ze života a na miminko!!! :-)

Takže „Vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“ jsem neměla. Anbu a jeho přátelé byli přesvědčeni, že když jsme vlastně svoji, mám tálí, navíc Perijárovci nás oddali, tak že je to natolik důležité, že nám to musí uznat i úřad. Je to zvláštní přemýšlení, ukazuje to, že je samotný praprincip svatby v myslích Indů natolik posvátný, že se podle toho musí řídit i úřady. Bohužel, úředníci se z toho všelijak vykrucovali, až se vykroutili. Pak už pomůžou jen úplatky.

Bylo to poprvé, kdy jsem na úplatky nenadávala, ale byla jsem ráda, že nějaká cesta je. Být to u nás v Evropě, tak nemáš dokument = svatba nebude. I když...kdo ví? :-)

Tento dokument „Vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství“ byl především o tom, že byl mezinárodně uznán a dokládal: datum Vašeho narození (zda jste zletilí), stav (zda už nejste vdaná či ženat) a z nějakého důvodu i trvalou adresu. Tyto informace indický úřad vyžadoval, ale o konkrétní dokument zas tolik nešlo. Takže:
  • Datum narození jsem měla v pase, to bylo z krku.
  • Stav i adresu jsem měla v občance, kterou jsem si naštěstí s sebou do Indie vzala! Ale občanka je česká a není mezinárodní..... Jak jsme to vyřešili? Přeložili jsme ji v google translatoru a vytiskli to. Pak Anbu šel k nějakému právníkovi, kterému ukázal překlad a taky ještě jednou na internetu, že to tak fakt je. Právník mu na vytisklý překlad dal za 100rs razítko.
No doklad to byl jak noha :-) Ale oddávající úředník v místě bydliště se uvolil, že za 10.000rs (asi 4000Kč) nás oddá.

Svatba pro ciznice spadala do stejného typu svatby jako pro milence (=bez souhlasu celé rodiny nebo bez jiných pořádností). To znamená, že naše fotky se musí na měsíc vyvěsit na nástěnku v úřadě a když se nikdo neozve, že je proti, přesně za měsíc se můžeme vzít. To bylo zdrcující, další měsíc čekat, ale s tím se nedalo hnout...nebo možná by dalo, ale nad náš rozpočet. Anbu vysvětluje, v Indii máš na úřadě vždycky několik cest jak něčeho dosáhnout. Ta první je téměř zadarmo, ale je strašně zdlouhavá a výsledek je nejistý. Kolik přitlačíš, tak se cesta zkracuje a zjednodušuje. To se nám také potvrdilo ještě několikrát.

Takže když se berou milenci, jejich rodina je má šanci odhalit, pokud by někdo z nich nebo nějaký známý vešel do uplynutí měsíce na úřad a uviděl tam jejich fotografie. Nevím, zda to má v devítimiliónové Čennaji smysl... Tak jsme tam stejně viseli i my...Dne 25.9. jsme zaplatili 5000,-rs a vyvěsili naše fotky.

Mezitím jsme trávili krásný poslední čas v Indii, především jsem si užila týden u moře v Mahábalípúram, kde mi bylo celkově moc dobře. Anbu tam natáčel hudební klip, při kterém si zničil kameru slanou vodou, když chtěl filmovat vodní romantické hrátky zpěváka a herečky (zpěvačka byla moc tlustá, tak sehnali jinou, která zpívat neumí, ale dá se na ní koukat). Také tam za námi přijel brácha Ašvin s rodinou a kamarád Ňánakannan s rodinou. Bydleli jsme v apartmánu přímo na pláži, že nám voda skoro stříkala na balkón. V restauracích měli jídlo trochu západního rázu. Vůbec, všude to bylo takové zápaďácké. Když jsem byla v turistickém Mahábalípúram poprvé, tak mi to strašně vadilo, ale teď jsem si to v prvním trimestru těhotenství celkem užívala. Bylo to takové...pohodlné. Mimo jiné jsme potkali skupinku Čechů a udělali rozhovor do českého rádia:-)

Za měsíc přesně 25.10. jsme opět naklusali do úřadu se zbýbajícími 5000rs. Přinesli jsme vyplněné formuláře, které jsme si stáhli na netu a mysleli si, jak je ta Indie pokroková. Pan oddávající „Registrar“ nám ale dal jiné. Vyplňovali jsme a vyplňovali. Furt se jim něco nezdálo, hodiny ubíhaly. Pak jsme ústně udělali nějaké prohlášení (podobně jako u nás...já, Alice Janstová si beru zde přítomného....atd). Banu se přitom po nás plazila, protože zrovna když jsme přišli na řadu, naši tři svědci si odskočili na kafe. Naštěstí stačili jejich předtím podškrábnuté papíry a průkazy totožnosti.

Naši tři svědci = Ašvin, Muralidaran a náš soused - karnátacký zpěvák Ganéš, který s manželkou nemůže mít děti a všichni o něm tedy mluví jako že není chlap. Přitom se oficiálně ví, že je to zdravotní problém manželky...zvláštní, že?

Oddací list jsme žádali raději v 5ti kopiích. Prý nám ho vystaví zítra, jinak to prostě NEJDE. Nám ale už šlo o každou minutu. Přesně za 9 dní jsme měli lístek na vlak do Dillí. Museli jsme o té doby získat červenou pečeť, abychom na oddací list mohli dostat apostillu. S apostillou bude dokument platný v ČR. Červená pečeť trvá v Čennaji týden, apostilu budeme zařizovat v Dillí. Pomóc.

Nakonec Anbu podplatil tři nižší úředníky každého po 150rs a dostali jsme oddací listy už za pár hodin...

ŠŤASTNÝ KONEC, byli jsme svoji :-)

Teď to nečtěte dál, pokud se nechcete unudit nepřehlednou, byrokratickou story o běhání po úřadech. Opravdu, není to vtip, není tam nic zajímavého, jen jsem cítila, že to musím napsat, protože toho bylo hodně. Tak to jen tak přelétněte očima, ať máte představu. A už nikdy v ČR nenadávejte na úřady a úředníky:-)

Anbu hned nasedl na motorku a jel zařídit red seal – červenou pečeť. Sice po telefonu mu řekli týden, ale když dojel na místo, dozvěděl se, že člověk co ověřuje dokumenty je na nějakém tréninku a vrátí se za měsíc a bez toho to nejde. (V hlavě mu zněla prý jediná myšlenka „jak to proboha řeknu manželce“ a uvědomil si, že takhle to už zkrátka mají ženatí muži :-) )
Existovala ale ještě jiná možnost. Red seal Vám dají i v Dillí a to během jediného dne. Ale nejdřív musíte mít dokument nějak ověřený v místě odkud ho máte, tedy v Čennaji. Trvá to 10dní, tedy více času, než jsme měli. Anbu hned jel do tohoto úřadu, kde to dělají. Chvilku tam obcházel a pozoroval, až vypozoroval člověka, který se zdál být ten pravý. Starý muž, očividně v prapodivně dobrém vztahu s úředníky :-) Nejdřív se ho jen obyčejně zeptal o radu - jak vyplnit formulář a jak to bude dlouho trvat? Pán odpověděl, 10dní, když to podáš sám, když mi zaplatíš 1200rs, můžeš to mít za 2-3dny. Anbu chtěl slevu na 1000rs, ale pán vysvětloval, že 500 zaplatí jednomu úředníkovi a 500 druhému, on sám si bere jen 200. Tak to Anbu souhlasil, že 200rs si zaslouží. Ještě ten den se mu to na poslední chvíli podařilo podat. Hned druhý den odpoledne to bylo připravené k podpisu od oddávajícího úředníka, Anbu tam znova jel, vyzvedl si papír a jel zpátky na úřad k panu oddávajícímu Registrarovi pro podpis. Ten byl údivem celý bez sebe a myslel si, jaký musí mít Anbu panečku kontakty – už druhý den má tento dokument :-D Chtěl to hned vzít zpátky na tamten úřad, ale starý pán mu řekl, ať raději počká do pondělka, že by to pak snad ani nevypadalo pravě. Tak tedy jel domů.

V pondělí to tedy podal a řekli mu, že to bude v úterý. V úterý to nebylo. Ve středu byl cyklón. Tak tam v bouři s Ašvinem jeli na motorce, ale bylo právě kvůli počasí zavřeno. Ve čtvrtek tam starý pán osobně zašel, protože to Anbovi slíbil včas a dělal si starosti ...a dostal to!

Červené razítko a apostilla v Dillí už šla celkem po másle. Celkem. Ale tím už Vás nudit nebudu. Konec :-)

Pro zájemce:
Ještě podobně bylo zaseklé POLICE CLEARANCE. Tedy u nás tomu říkáme „Výpis z rejstříku trestů“. Našla jsem, že by se to Anbovi hodilo pak pro získání pobytu v ČR. Není to nutné, ale když jsme tu na měsíc zkejsli čekáním na oddací list, proč si to nezařídit. To jsem ale netušila, že je to téměř nezaříditelné. Nejdřív někdy po 25.září Anbu zjišťoval, kde má podat žádost. Dvakrát byl kvůli tomu na policejní stanici. Nakonec vyplnil v jiné stanici formuláře a bylo mu řečeno, že za měsíc to bude. Formuláře poslali na lokální policejní stanici v místě bydliště, kde to má někdo podškrábnout, že Anbu je čistý a pak to zase má přijít zpátky. Tam se to ale zaseklo, protože člověk, co to podškrabuje se bude přesouvat někam jinam, tak už prostě moc nepracuje a na všechno kašle :-))) Takže ve stejném týdnu, kdy zařizoval ověření oddacího listu, trávil Anbu zbylé hodiny na policejní stanici, kupoval policajtům kafe a jinak je podpácel, aby jeho dokument vytáhli ze stohu a podepsali ho. Potkal člověka, co tam na výpis z rejstříku trestů čeká už ¾ roku. Teda, doufám, že ne non-stop :-D A spoustu dalších, kteří čekali také řádově několik měsíců. Prý už našel člověka, co by to za 1000rs udělal, ale kvůli shodě náhod to o chloupek uniklo (zase protože někoho zrovna ten den přesunuli jinam a muselo by se čekat na nového pracovníka asi týden). A tak mise Police clearance zůstala nesplněna.

Když jsme u tohoto tématu, ještě perlička na závěr: Asi 4 měsíce po získání víza (kdy Anbu na toto vízum jel do ČR, pak do Indie a pak zase zpět do ČR) mu přišel domů do Čennaje dopis. Ašvin to otevřel a stálo tam, že jeho pas je neplatný a že se má dostavit na nějaký úřad...dost jsme se vyděsili, ale naštěstí již bezpečně v ČR:-))) Šlo o nějaké nedorozumění. Nebo teda aspoň doufáme :-D Před vydáním pasu ho měli navštívit doma pro ověření, že tam opravdu bydlí. Jenže omylem mu ten pas dali bez toho. Tak ho jeli navštívit později – v té době jsme již ale cestovali po Himalájích. Výsledek – za 8 měsíců mu přišel tento dopis!

Dobře, ještě poslední byrokratická story. Když jsme v srpnu přijeli do Čennaje, dozvěděli jsme se informaci, že se nově musí cizinci registrovat na místních policejních stanicích, pokud bydlí u místních lidí a vyplnit nějaký „c-form“. Asi 5x jsme kvůli tomu šli na policejní stanici, vždy tam strávili dlouhou dobu sezením, nikdo o tom nic nevěděl a měli jsme čekat na nějakého oficíra, který tam nikdy nebyl a měl přijít vždycky ca za 30min, někdy za víc, někdy za míň, někdy řekli rovnou, že až zítra. Nikdy jsme se s ním nesetkali a nakonec to vzdali a žádný formulář nevyplnili.

Nechť jsou všechny bytosti šťastny....


2 komentáře:

  1. Ahoj, jmenuji se Kateřina mary Jsem z Ústí nad Labem, ale žiji s manželem v národním parku Waterton Lakes. Slova nemohou vysvětlit, jak jsem nadšená pro obnovu mého rozbitého manželství a teď je můj manžel úplně zpátky poté, co mě a naše děti opustil pro jinou ženu. Byli jsme oddáni za sivené roky a v průběhu našeho manželství jsme měli sérii bojů, které přetrvávaly až do chvíle, kdy s našimi dětmi odešel a přestěhoval se do Melbourne, aby byl s jinou ženou. Blokováno všechny prostředky kontaktu, takže komunikace je neplatná. Cítil jsem, že můj život skončil a moje děti si myslely, že svého otce nikdy neuvidí. Snažil jsem se být silný jen pro své děti, ale nemohl jsem kontrolovat bolesti, které mi trápily srdce, byl jsem vyčerpán smutkem a bolestí, protože jsem ho opravdu miloval. Každý den a noc o něm přemýšlím a vždycky bych rád, aby se se mnou vrátil, byl jsem doslova blázen a potřeboval jsem božský zásah, tak jsem každému z mých problémů řekl můj přítel, který kdysi měl podobné výzvy. Odkázala mě na mocného muže jménem DoctorIgbinovia. Řekla, že je jediným důvodem pro štěstí, které si užíval dodnes. Drigbinovia může pomoci napravit rozbité vztahy řekla, že jsem musel dát ho na soud.I kontaktoval ho na jeho e-mail adders doctorigbinovia93@gmail.com a on mi dal instrukce, co dělat, a tak jsem to udělal, pak udělal milostné kouzlo pro mě. K mému největšímu překvapení, po třech týdnech, mi můj manžel zavolal a řekl mi, že nám chybí stejně jako děti, byl jsem tak překvapen, moje srdce bylo plné radosti a vzrušení a začal jsem stínovat své slzy. Omluvil se za svou chybu a omluvil se za bolest, kterou mi a dětem způsobil. Tak se k nám vrátil, s velkou láskou a radostí, a od tohoto dne bylo naše manželství silnější než předtím. Díky Drigbinoviamu je velmi mocný, takže jsem se rozhodl podělit se o svůj příběh kvůli ženám a mužům. kdo zažil to, co se stalo. Chci, abyste věděli, že existuje řešení. Drigbinovia je řešením, opravdovým a mocným kouzelníkem, který se modlil za to, aby žil dlouho, aby pomohl ženám a dětem v době bolesti. A má také kouzla pro uzdravení hiv, rakoviny, atd.

    OdpovědětVymazat
  2. Kdo dnes čte toto svědectví, měl by se mnou as mou rodinou slavit, protože to začalo jako žert pro některé lidi a jiní říkali, že to není možné. Jmenuji se ČENĚK ELIÁŠ a jsem z Prahy, ale s manželkou jsem se přestěhoval do Chicaga. Jsem šťastně ženatý s dvěma dětmi a krásnou ženou. Něco hrozného se stalo mé rodině, když jsem přišel o práci a moje žena opustila dům, protože jsem se nemohla dobře starat o sebe a o rodinné potřeby. a mých dětí v daném okamžiku. Podařilo se mi devět let, žádná žena, která by mě podpořila, abych se dobře postarala o děti. Snažím se poslat zkušební zprávu své ženě, ale ona blokuje mě z rozhovoru s ní Snažím se mluvit se svým přítelem a její rodinní příslušníci, ale stále vím, že by mi mohl pomoci a já jsem byl podání žádosti později tolik společností, ale stále to udělal neříkej mi, dokud nepřišel věrný den, že nikdy nezapomenu v mém životě. Když jsem potkal starého přítele mého, kterému jsem vysvětlil všechny své potíže a řekl mi o skvělém muži, který mu pomohl získat dobrou práci v Coca cola společnost a on mi řekl, že jeho kouzlo kolečko, ale já jsem člověk, který nikdy nevěří v kouzlo kolečko, ale já jsem se rozhodl, že ho zkusit a Drigbinovia mě poučil a ukázal mi, co mám dělat v těchto sedmi dnech oběda kouzlo. Řídím se všemi pokyny a dělám to, co mě požádal, abych udělal dobře .Digbinovia se ujistěte, že všechno šlo dobře a moje žena mě znovu uvidí po nádherné práci Drigbonovia. Moje žena mi zavolala s neznámým číslem a omluvila se a řekla mi, že mi opravdu chybí a naše děti a moje žena se vracejí domů a po dvou dnech Společnost, které jsem podal dopis s oceněním, nyní jsem manažerem společnosti v USA. Doporučuji Vám, pokud máte nějaké problémy, pošlete zprávu na tento email: doctorigbinovia93@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2348144480786 a dostanete nejlepší výsledek. Vezměte věci za samozřejmost a bude to od vás. Přeji Vám to nejlepší.

    OdpovědětVymazat