Vtipné maily Kláře...

PRVNÍ

….Jinak jsem po dengue nedostalal menstruaci, testy dělám stále a stále jsou negativní... To by byla docela čára přes rozpočet, takový těhotenství :-((( Mám nyní už 44.den a normálně mám kolem 26. A testy jsou negativní, tak to asi těhotenství nebude, ale nějaký výpadek, co? Jdu do té nemocnice na jaterní test, tak se tam zeptám.

DRUHÝ
Takže, v pondělí jsem byla u doktorky kvůli jaterním testům (ty jsou OK) a ptala jsem se jí na MS, řekla mi, že jsem měla málo destiček, takže je to normální a do dvou měsíců mít MS budu a když je test negativní, nemusím si dělat starosti.

Tak se mi ulevilo. Jenže věc se má tak...

Mám to normálně 26dní, ale asi dva měsíce zpátky jsem měla 32 dní.

Nyní po dengue 31.den jsem tedy ještě nevyšilovala, dokonce jsem cítila jasnou bolest v podbřišku, přesně jako že mi už MS začíná, takže jsem řekla Anbovi, že si nemusíme dávat pozor.

Já kráva!!!:-D

Takže jsem si teď říkala, co když jsem se strefila do opožděné ovulace zrovna ten den, to by bylo. Dneska je to dva týdny on onoho incidentu, tak jsem si udělala test a je tam slaboulilinká druhá čárka. Což je pozitvní test. Ale našla jsem taky, že během ovulace je 24hodin zvýšený ten hormon a může udělat falešně pozitivní test, tak to je ještě má jediná naděje, že jsem se strefila do ovulace teď s testem. Pozítří to zkusím znova a jestli tam bude zas, tak je to v pytli, ou jé.

Už s tím raději počítám ale, myslím, že je to tak na 80%....

Co ty na to?

Vůbec netuším jak to budeme řešit hahá:-D asi svatba hned a do Čech...

TŘETÍ

No tak dneska byla čárka silnější, takže je to tady....

My jsme s tím v pohodě, jen kdyby sakra počkalo aspoň pár měsíců! Stačily by tři měsíce a byla by to už mnohem lepší situace. Vízum mi asi klidně prodlouží i o rok, takže to je dobrý.

Jenže svatba musí být hned, protože se tady nemůžu vdávat s břichem, to prostě neexistuje:-))) A protože asi budeme mít najedou jiné výdaje, tak žádnou velkou veselku dělat nebudeme, ale jen se zaregistrujeme na úřadě a menší oslava.

(...)

…..................................................................…..................

:-)

První čárku jsem zjistila ve středu 12.září, hned v pondělí 17.září jsem měla první svatbu, v úterý 19.září druhou, někdy 26.října nás čeká třetí na úřadě a pak čtvrtá v Praze (jen nějaký malý rituálek pro pár lidí). Anbu ale „když už tak už“ chce i 5.svatbu, že je to jeho šťastné číslo, tak se uvidí:-)))

Na těhotenství jsem si už zvykla, nakonec to má spoustu výhod. Popravdě řečeno jsem kdysi plánovala mít dítě do 25, což už jsem stejně nestihla. Nechtěla jsem mít rozhodně dítě „až“ někdy kolem 30ti, nebo dokonce po, protože to je už žena jako máma „stará“ a se vším hrozně nadělá:-))) No a nedávno jsem si uvědomila, že jsem najela přesně na tuto dráhu odkládání rodičovství. Nejdřív jsem neměla toho pravého a pak když jsem ho našla a bavili jsme se o tom, tak jsme si řekli, že si aspoň tak dva roky chceme užívat sami sebe. Ale asi jsme byli moc sobečtí, no...Dokonce jsem pak přemýšlela, jestli náhodou nebude lepší počkat roky tři, takže bůhví jak by to dopadlo...

My jsme ale začali být s antikoncepcí brzo na štíru (opravdu brzo, po prvním měsíci), a Anbu prohlásil, že hlavně abychom to dokouleli do svatby, že pak už je to jedno :-D Myslím, že je to prostě osud/karma, že když má pár podvědomě pocit, že má mít dítě teď, antikoncepci zanedbává ať je jakákoliv (omylem vynechané prášky, kondom je daleko a tak různě, každý to má jinak). No, takže naše miminko se prostě rozhodlo nečekat až se k tomu rozumově rozhoupáme a přepadlo nás dost rychle. Alespoň nebudu ta „stará máma“, přesně jak jsem si kdysi přála.

Jsem ráda, že jsme oficiálně plánovali svatbu ještě před otěhotněním, alespoň to nezní jako že se bereme jenom kvůli dítěti. Jenom jsme to vzali v jiném pořadí. Brácha Ašvin, který je jeden z mála, který ví, že jsem v tom, se našemu pořadí směje. Nejdřív svatební noc, pak svatební cesta (Himaláje atd.), pak otěhotnění a pak až svatba. Ale podle Indů je první společná noc i právoplatným sňatkem, ve spousta prastarých indických příbězích se tak milenci sezdali. Takže vlastně nynější svatba je jen takové formální potvrzení a jinak je pořadí naprosto v pořádku!

Další výhodu to má, že teď už nemusím řešit, co si myslí ostatní, protože teď to už opravdu není důležité:-))) Věděla jsem předtím, že Anbu je pro mě ten nejlepší chlap, ale věděla jsem, že reakce okolí a rodiny je jemně řečeno rozpačitá. Já, vždy ta bezproblémová a rozumná a najednou takový exot. Těhotenství tomu sice dalo korunu, ale už s tím nikdo nic nenadělá, takže jim nezbývá nic jiného, než mě podpořit. (To neplatí pro maminku a tatínka, ti jsou úžasní od začátku. Máma tedy taky měla lehký problém s tlakem okolí (po kom to asi mám...?), ale těhotenství to myslím úplně vyjasnilo i u ní.)

Jediný, čeho se stále bojím, je, co Anbu pracovně v Praze. Rozhodně bude nejdřív po všech stránkách Alenka v říši divů, vše v ČR funguje dost jinak a má zatím dost naivní představy. Jeho výhodou je, že se učí neuvěřitelně rychle, pokud jde o nové sociální a podobné návyky. Ale přece jen, nějakou dobu to trvat bude, než zmapuje trh a jak věci fungují a kde by se mohl uchytit. No a špatné načasování těhotenství je takové, že v době, kdy já nemůžu vydělávat a budu potřebovat spíše pomoc, on bude muset vydělávat začít a to pokud možno co nejdříve a co nejvíc....

Myslím, že do Prahy přijedem téměř bez peněz, protože naše výdaje před odjezdem činí až statisíce rupií (svatby, dokumenty, podplácení, ověřování dokumentů, podplácení, stěhování věcí, posílání balíků a náčiní, překlad dokumentů, pobyt v Dillí a vyřizování víza, cestovní pojištění pro Anba, letenky, doplácení zdravotního pojištění v ČR pro mě, v Praze to pak bude pokračovat dalšími dokumenty a žádostmi o pobyt a neuvěřitelnými evropskými cenami čehokoliv). Samozřejmě vím, že nám ze začátku vypomůže moje rodina, ale aby to pomáhání netrvalo moc dlouho...

Jedna alternativní něcojakopsycholožka mi někdy v dubnu řekla, že mám vadný vztah k penězům. Že mi to bylo předáno hodnotou od rodičů „peníze nejsou důležitý, toužit po penězích je špatné“ a zároveň vím, že peníze důležité pro dnešní život samozřejmě jsou, vše ulehčují a vlastně po nich toužím. Mám si to podle ní otevřeně říct, připustit si, že je to normální. Anbu zase říká, že on peníze vydělávat umí když chce, jen že „mě už nečekal“ a tak poslední léta nic nešetřil a rozhodl se žít jednoduchým životem ze dne na den. Že jen musí být půlroku na jednom místě, kterémkoliv, a peníze budou. Že musím myslet pozitivně, že těmi pochybnostmi ho akorát podkopávám a taky, že neškudlit, že peníze ( = forma energie) musí cirkulovat, aby se vydělávalo, musí se utrácet. No nevím, já jsem se teď proměnila ve zmatenou samičku, která zjistila že bude mít malé, chce stavět hnízdo, ale nemá kde a z čeho a její sameček je z jiného ekosystému :-D Furt jsem chtěla nějaký dobrodružství, tak jsem ho dostala a pořádný. Takže hurá do toho! :-)

Vtipné bylo, že když jsem na ten osudový test nakapala (tady se kape kapátkem moč na test), Anbu na to koukal a říkal hned, hmmm, jen jedna čárka, negativní, a ucítil zklamání (proč ty testy furt dělám, když jsou negativní - tak si prostě podvědomě začal přát aby byl test pozitivní:-)) Já mu řekla, ať to teď neodečítá, ať to odečte až za 5min a dělala jsem něco na počítači. Byla jsem přesvědčená, že to bude na 95% negativní, že je to tou dengue, jak říkala doktorka. Ale za 4minuty jsem na to koukala a ... druhá čárka tam byla, takový stín, takový duch čárky. Anbu byl nadšen. Samozřejmě, brzo nás euforie přešla, když jsme si uvědomili, co to vlastně všechno znamená. A od té doby se to tak střídalo, chvíli rodičovské nadšení, chvíli pocity bezradnosti, jak to všechno zvládneme. Ale jo, bude to fajn :-) Co taky jiného.

Vlastně bych to ještě neměla všem hlásit, jsem teprve v 7.týdnu a ještě se může cokoliv změnit. Ale vzhledem k mé situaci jsme to zkrátka museli v ČR rozhlásit. V Indie ne, tady jsme se ale zase museli vzít – aby to pak sedělo, že jsme mohli miminko vyrobit i po svatbě – myslím, že se to tak občas u sňatků z lásky dělá, protože tolik párů tady zázračně otěhotní při svatební noci...:-))) Ale Anbu říká, že ne, že naprostá Indek skutečně až na svatební noc čekají, ale že Indové jsou zkrátka plodní. Žena Ašvina (brácha Anba, kdo se stále nevyzná) otěhotněla po měsíci od svatby a to spolu už chodili dva roky, ale v podstatě spolu z našeho pohledu neměli absolutně nic, možná občas pusu. Také si plánovali dva roky bez dětí a také jim to nevyšlo... Tak se Ašvin teď, jako „žena v domácnosti“ škodolibě směje :-) Anbův nejlepší kamarád Džei to Anbovi věštil, že do pár měsíců mě oplodní, což je z indického pohledu vlastně vyznamenání, být tak moc plodný. Zvláštní je, že vůbec nepočítají s vlivem ženy. Když pár nemůže mít dlouho dítě, bere to okolí jako jasnou neschopnost chlapa. Anbu se teď při svatbě před příbuznými, kteří nic netuší, sebevědomě holedbal, že do roka budeme mít dítě, že o své schopnosti nepochybuje, haha hahaha :-)))

No a do Prahy jedeme kvůli zdraví. Sice je hezké si říct, že Indie je plná těhotných žen a taky to zvládnou, na druhou stranu já západní citlivka taky všechno chytnu. A vůbec, Anbu už hned po dengue prohlásil, že tohle teda ne, že budeme pěkně žít někde v bezpečnějším prostředí. Tak moje indické dobrodružství brzo končí, ale vezu si část Indie v podobě manžela a škvrněte do ČR, tak se mi asi tolik stýskat nebude.

Takže to vypadá, že nyní, místo indických dobrodružstvích, sem budu psát úvahy nad životem, partnerstvím a mateřstvím:-) Protože raději nic moc venku nepodnikám, jím jen co si uvaříme doma a zkrátka se snažím udržet zdravá. Asi mě moje rodina moc vystrašila, já nevím, ale raději se zkrátka ničemu nevystavuju. Mým největším dobrodružstvím za posledních pár dní byla dvakrát cesta na policejní stanici a jednou do obchodu...Takže se už skutečně začínám těšit do Prahy... :-) Zato mé kuchařské umění se díky tomu vytřibuje, už se ode mě chtějí učit i Indky!!! Podotýkám, že tamilské recepty a jde o Tamilku, Divyu, ženu Ašvina. Ale ona moc na vaření není, tak to není zas takové vyznamenání, ale stejně!

Příště napíšu o našich dvou svatbách!